Jdi na obsah Jdi na menu
 


O Bavorovicích

lidově též Baborovice; německy Baurowitz; 1850–1964 obec, od

1964 o. Hluboká nad Vltavou.


O pravěkém osídlení místa svědčí žárové pohřebiště z přelomu doby

halštatské a laténské, zkoumané Bedřichem Dubským. Nynější vesnice

vznikla nejpozději počátkem 13. století a s jejím jménem se

v písemných pramenech setkáváme již kolem roku 1227; tehdy Bavorovice

patřily ke klášteru svatého Jiří v Praze. Znovu se připomínají

v roce 1262, kdy je král Přemysl Otakar II. klášteru odňal, aby mohl

vesnici připojit k panství nově zakládaného hradu Hluboké. Podle

urbáře z roku 1490 se zde nacházelo 25 poddanských usedlostí, krčma

a u řeky pustý mlýn. Na vlastních gruntech hospodařili Lorenc

Matěj, Hůrar, vdova Rychtářka se sirotky, Prokeš, Matuš, Mikuláš,

Zigl, Voldnar, Martin Lekšův, Jakub, Janek Machův, Bicek, Mikeš,

Petr, Zikl, Martin, Ondráček, Hazl, Borovec, Kubík, Janek Šart a Jíra

Šálek. Další tři usedlosti zničila povodeň a příslušné pozemky byly

potom svěřeny hospodářům ze sousedství, totiž Mikuláši, Voldnarovi

a Petrovi. Bavorovičtí poddaní měli povinnost robotovat při žních

a orbě na panském, ale k jejich úkolům také patřilo dovézt na hlubocký

zámek vše, co vrchnost koupí ke své potřebě v Budějovicích.

Koncem 16. století byly Bavorovice sídlem rychty, pod niž patřily

také vsi Dasný, Dobřejovice, Hosín, Hrdějovice, Chotýčany, Lhotice,

Opatovice, Poněšice a Vlkov. Roku 1452 v okolí Bavorovic tábořilo

vojsko Jiřího z Poděbrad, v letech 1741–1742 tady byli ubytováni

rakouští vojáci při obléhání Hluboké. Snad právě proto ukryl tehdejší

držitel usedlosti čp. 15 nádobku s dvěma sty stříbrnými mincemi

z 18. století, kterou už ale nikdy nevyzvedl a která byla nalezena

až v roce 1927 při přestavbě domu. Mnohem častěji než válečnými

událostmi bývala vesnice postihována záplavami, o čemž vypovídá

záznam tereziánského katastru z poloviny 18. století: „Tato obec nejenom

skrz častý povodně velikou škodu na lukách a polích trpívá, nýbrž

jim ubohým contribuentům skrz šifovní každého téhodne třikráte z Tejna

nahoru do Českých Budějovic jdoucí koně… na břehu se jim veliká škoda

děje, za kterou nedostávají žádnou náhradu, přestože to jsou jejich nejlepší

louky“. Začátkem 20. století se rozhořel vleklý spor mezi „starousedlými“

a domkáři, jenž se týkal prodeje obecních pozemků; rozbroje

rozdělily obyvatelstvo na dvě části, „starousedlí“ si v roce 1908

dokonce postavili vlastní hostinec. Byl to počátek pozdějšího politického

soupeření, nepěkného jevu moderní doby. Za první světové

války padli místní občané Vít Klíma, Josef Křiváček, František Kvasnička,

Matěj Kvasnička, Josef Musil, Karel Nýdl, Karel Pešek, Josef

Remta, František Severa, Jan Snopek, Václav Šimeček, Jan Šnercl,

Jan Trnka, Bohumil Tržil, Josef Tržil a Václav Tržil. Mezi událostmi

období první republiky vyniká svým významen například elektrifikace

Bavorovic (1922), založení hasičského sboru (1923) a baráčnické

obce „Vitoraz“ (1931). V letech 1940–1941 proběhla regulace

přilehlého úseku Vltavy, která měla zabránit ničivým povodním

a která pozměnila ráz krajiny. Za okupace zahynulo 18 bavorovických

Židů a také dělník František Moravec, jenž pro sabotáže na letišti

v Plané skončil v koncentračním táboře. V padesátých letech proběhla

socializace zemědělství; nevzniklo zde ale družstvo, pozemky

byly sloučeny pod zdejší farmu hlubockých státních statků. V letech

1956–1957 proběhla adaptace hostince a 1958 otevření kulturního

domu.

Rodáci: Jindřich Snopek (1651–1709), převor a letopisec zlatokorunského

kláštera, opat v Sedlci. Matyáš Kaska (1854–1941), osvětový

pracovník, středoškolský profesor v Českých Budějovicích. Václav

Kvasnička (* 1930), šéf československé vojenské mise v západním

Berlíně, autor knihy Droga zvaná špionáž. Ludmila Troupová

(* 1924), grafička. Stanislav Cífka (1927–1997), literární historik

a překladatel.

Památky: Naší pozornosti by neměly ujít četné krásné lidové stavby,

některé z nich štítově, jiné okapově orientovány; mezi ostatními

vynikají svou výzdobou a volutovými štíty především usedlosti

čp. 21 a 29, ale hodnotné jsou i čp. 4 (letopočet 1878), 5 (1869), 6,

8, 10, 11, 13, 14, 16 (1867), 25, 30, 33 (1863), 38 (1880, 1892 a 1893),

42, 43 (1903), 59 (1878) a 60 (1905). Obecní kovárna byla postavena

roku 1851, přestavbu datuje letopočet 1869, zvonek na střeše

kovárny pochází z roku 1946. Na jižním konci návsi stojí pomník

padlých v první světové válce, odhalený v září 1923. V severní části

vsi u silnice najdeme výklenkovou kapličku se soškou sv. Jana

Nepomuckého.

Lidé a domy: 1840 – 28 d., 250 o.; 1910 – 46 d., 444 o.; 2001 – 96 d.,

310 o.